Tím, že se s Julou snažíme přizpůsobit zdejšímu stylu života, náš život se tak podstatně zjednodušuje. Ráno vstáváme před šestou, rozděláme oheň v chacu, což je takový velice šikovný ruční vařič a snídáme kafe s chlebem. Pak asi za minutu čisté chůze dojdeme do školy, kde máme každá svůj stůl, a děláme si přípravy na učení. Jula učí angličtinu a dějepis, já zeměpis a biologii. V zeměpise jsou to říční procesy, přírodní hazardy jako sopky a zemětřesení, počasí a podnebí a v biologii to naštěstí nejsou ani prvoci ani fotosyntéza, ale lidské tělo – krev, srdce a další orgány. První týden jsme měly slíbené náslechy a naším úkolem bylo zorientovat se a udělat si přípravy na hodiny, že prý budeme učit až příští týden, až se trochu rozkoukáme, ale i Jule i mně se stalo, že za námi přišli studenti a kde že jsme, když máme mít spolu hodinu… no takže jsme museli první hodiny vařit z vody, což tedy stálo za to:) Studenti i učitelé jsou přátelští, všichni nás tu uctivě zdraví „madam“ a vypadá to, že jsou rádi, že jsme tu – studenti mají nějaké zpestření a učitelům ulevíme o pár hodin.
Učím jen devět hodin (40 min.) týdně ve dvou třídách, za což jsem ráda – aspoň budu mít čas na přípravy. V jedné třídě mám 43 žáků a ve druhé 62 – potěš koště. Zatím jich dorazilo do každé třídy všeho všudy zhruba 25, ale kam se vejdou, až budou komplet, to tedy netuším. Zapamatovat si jejich jména je věc zhola nemožná – polovina jejich příjmení začíná na M a v 11A mám jednoho žáka, co se jmenuje Pilot, a druhého, co se jmenuje Hitler (toho si tedy pamatovat budu, až se objeví).
No ale abych dokončila náš denní režim. Ve škole jsme celý den, po odpolednech jsou sporty a kroužky, zatím ale spíše brouzdáme po okolí a povídáme si s kolegy a studenty… ono to odpoledne vždycky hrozně uteče, když se stmívá v půl sedmé. To si sotva uděláme na chacu něco k večeři a už je tma jak v pytli. Náš guesthouse má sice na střeše solární panel, ale (Tožička by neměl radost) elektřina nefunguje – máme vybitou baterku. Každý nám slibuje, že s tím něco udělá, ale než k tomu dojde, budeme nadále trávit večery při svíčkách na verandě, číst i povídat se dá, navíc je to romantické – kdybyste viděli ty hvězdy… Co ale rozhodně romantické není, je náš záchod a „koupelna“ – jen pro silnější povahy. Každý večer si ale libuju, jak málo vody člověk při mytí spotřebuje, když nemá tekoucí vodu v kohoutku…
Z divokých živočichů jsem viděla zatím jen pavouky, stonožky a ještěrky, z toho vše v oné „koupelně“:)
Chodíme spát brzy, protože vám připadá, že už je půlnoc, když už je tak dlouho tma, a ono je přitom devět. Stávají se z nás holt takové slepice:)